První květnová sobota přilákala do Hulína fanoušky legendárních mopedů značky Babetta.
Mlhavé ráno přešlo do sluncem zalitého dne právě ve chvíli, kdy třináct statečných motoristů se svými stroji stanulo na startovní čáře historicky prvního ročníku motoristicko-dovednostně-recesistických závodů Babetta B1.
Podobnost s populární Formulí F1 hledejte skutečně jen v názvu, neboť pestrost a náročnost pěti soutěžních disciplín hulínské béjedničky nemá obdoby široko daleko.
Průběh závodu:
Poté co se účastníci zaregistrovali, byli rozděleni do dvou kategorií. Počet rychlostí, kterými ta či ona automatická spojka mopedu disponovala, zařadila svého majitele do kategorie buď jednorychlostní, nebo dvourychlostní.
První z disciplín, měla za úkol prověřit jezdecké umění účastníků při slalomu mezi kužely, přejezdu nerovného terénu, či nepříjemné houpající se fošny. Druhá silová disciplína prověřila fyzickou připravenost jezdců. Po 50-ti metrech šlapání čekal na zadýchaného závodníka úkol v podobě vyprázdnění půllitru nealkoholického piva. Časomíra se však zastavila až při následném příjezdu do cíle po nafouknutí balónku přes skleněnou alkatestovou trubičku. Kdo jste někdy přes takovou trubičku dýchali, abyste našim ochráncům zákona dokázali svoji abstinenční čistotu, mi dáte za pravdu, že překonat svým dechem odpor krystalů v trubičce není jednoduché, natož pro uříceného závodníka, jemuž se šumící mok pomalu vrací zpět, odkud přišel.
Po vydýchání a krátké rekonvalescenci čekala závodníky rychlostní disciplína. U mnohých může spojení slov Babetta a rychlost vyvolat letmý úsměv, ale jen do té doby než spatří fotografie ze třetí disciplíny. Nasazení, s nímž někteří závodníci předklonění mezi řidítky (z důvodu lepší aerodynamiky), klopili zatáčky dvou stometrových okruhů kolem parkoviště, bylo obdivuhodné.
Hlavním kritériem v hodnocení závodníků byl samozřejmě čas, ve kterém daný úsek zdolali. Avšak jestliže doposud vítězil ten, jehož čas byl nejkratší, čtvrtou disciplínu vyhrál ten, kdo zdolal vyznačený 10-ti metrový úsek v čase nejdelším. Disciplína plná balancování, v níž jakýkoliv dotek těla s vozovkou znamenal časovou penalizaci, dokonale prověřila souhru člověka a stroje.
Zbytek z téměř stovky diváků, kteří se v průběhu závodů vystřídali na ochozech parkoviště, přihlížel hromadnému startu poslední disciplíny zvané vytrvalostní, neboť trať měřila neskutečných 18km, s převýšením 55m. Z uvedených údajů je pochopitelné, že cílovou pásku protnuli jen ti nejlépe připravení jezdci.
O recesistický nádech akce se postarali tři muži s koženými brašnami, které jste mohli spatřit mezi jezdci na rachotících strojích, kterak si krátce před polednem užívali závěrečnou spanilou jízdu Hulínem.
Za podporu děkujeme Besipu, potravinám Večerka a SA Hulín.
Další fotografie naleznete na těchto odkazech:
1 pings